MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


19. DEN, 8. 3. 2001, ČTVRTEK - GREAT OCEAN ROAD

Ráno naposledy snídáme zase jako lidé, balíme a píšeme vzkaz Tereze. V 10:30 opouštíme byt a přes Melbourne jedeme směrem na Geelong, Torquay a Lorn po nádherné Great Ocean Road. Ta má dvě podoby - první, z Torquay přibližně k Otway NP a druhou, od Otway kousek za Port Campbell. První část je přímo ve svahu pobřeží, samá zatáčka, takže si Pavel docela zakroutí volantem. Ta druhá už vede kousek od pobřeží po jakoby náhorní plošině a kopíruje pobřeží.

V Anglesea děláme první zastávku, pro nákup v supermarketu. Pak pokračujeme po silnici plné zatáček přímo po pobřeží dál směrem na jihozápad. Je to opravdu malebná cesta se spoustou výhledů. Pavel má bohužel smůlu, kochat se jako řidič nemůže. Projíždíme Apollo Bay, za kterým na chvíli opouštíme pobřeží a stoupáme do Ottway Nat. Parku. Ten vypadá ze silnice jako obyčejný les. Údajně je sice pěkný, ale my bohužel nemáme čas a tak jedeme dál. Po nějakých 70 kilometrech se zase natrvalo vracíme k moři na pobřeží.

Vjíždíme do národního parku Port Campbell. První zastávku ve stylu japonských turistů děláme u všech svatých, tedy u Twelve Apostles, světoznámé formaci skalních útvarů 12 apoštolů a zároveň asi také největší atrakce a symbolu celé Great Ocean Road. Mezi davy lidí fotíme a filmujeme. Jak počítáme, apoštolů už dávno není dvanáct, ale asi sedm. Další zastávka je na Loch Ard Gorge, soutěsce pojmenované podle plachetnice Loch Ard, která zde ztroskotala v roce 1878. Blowhole je náš další stop. Je to díra uprostřed náhorní plošiny asi 50 metrů od moře, u které se v jednom místě pískovcového masívu propadl strop a tak je skrz tunel spojující tuto díru s mořem trochu i vidět. Po pobřeží se vydáváme pěšky k Thunder Cave, což je úzká zátoka se strmými stěnami. Když sejdeme po schodech až dolů na úroveň moře, slyšíme, proč se jeskyně jmenuje tak, jak se jmenuje. Nárazy mořských vln na stěny zátoky dělají opravdu slušný rachot.

Sluníčko začíná pomalu klesat, tak honem k autu a dál. V Port Campbell bereme benzín a míříme k dalšímu skalisku, k The Arch, kam dojdeme po písčitém chodníčku. Druhá nejznámější zajímavost celé cesty je London Bridge, kam dojíždíme vzápětí. Tento skalní útvar se v roce 1990 zřítil při bouři do moře, takže dnes už není pevně spojen s pevninou. Dokonce na jeho konci zůstali nějací turisté, které potom zachraňovali vrtulníkem. Poslední zastávkou je The Grotto, kam už jsme šli jenom s Pavlem. U posledních tří zastávek se předbíháme s párem Australana s Korejkou, jiní turisté už tady nejsou. Nakonec po cestě vidíme ještě poslední zajímavé místo, Bay of Islands. Tím jsme se rozloučili se skalnatým pobřežím a Great Ocean Road.

Večer se blíží, tak začínáme hledat nocleh. Je to ale klasika, pastviny až k silnici, tak nakonec nacházíme kemp v Jubilee, kousek před městečkem Warrnambool. Cena je 14,30 AUD za všechny. Ohřáli jsme si večeři a opět dopisujeme deníky. Tentokrát u světla před prádelnou, protože uvnitř bylo nechutné vedro. Večery budou v Austrálii asi všechny stejné….

Ž 351 km      € Pavel